GAJDY.cz - folklorní občasník nejen o gajdách a dudách

Platerspiel

Autor: Petr Číp | Vyšlo: 18.6.2002

Platerspiel je zaniklý dřevěný dechový nástroj, který se podle četných ikonografických a literárních pramenů vyskytoval v evropském hudebním instrumentáři v letech 1150 - 1710. Nejvíce dokladů o tomto nástroji nacházíme z 13. - 15. stol. (Např. miniatury z konce 13.stol v kodexu Cantigas de Santa Maria, nástěnné malby v kapli sv. Kříže na Karlštejně a pod..).

Jedná se o cylindricky nebo kónicky vrtanou píšťalu ozvučenou jednoplátkovým resp. dvojplátkovým strojkem, který se rozezníval foukáním přes zásobník vzduchu tvořený vyčiněnou zvířecí měchuřinou (hovězí nebo vepřovou). Tento zásobník sloužil hráči k nepřetržité hře, přičemž nafouknutý měchýř musel být neustále stlačován mezi náustkem - pevně opřeným o hráčovy zuby - a korpusem nástroje.

Dřevěný korpus nástroje se vyskytoval jak s vrtáním válcovým tak kuželovým v různých modifikacích - rovný, ohnutý, zakřivený podobně jako krumhorn, případně kvůli zesílení zvuku navíc opatřen rohovinovým ozvučníkem - roztrubem.. Zvláštním typem píšťaly s měchuřinou je píšťala dvojitá, navíc opatřená bourdunovou píšťalou hrající nepřetrľitě jeden tón - prodlevu. Kónické korpusy byly pravděpodobně vyřezány z dřevěné desky, která byla následně podélně rozřezána a ve vzniklých polovinách byla vydlabána a vyhlazena příslušná část dutiny. Vydlabané poloviny byly pak k sobě přilepeny a slepeny klihem. Pro lepší mechanickou pevnost a především pro dokonalé těsnění byly obě poloviny korpusu pevně omotány tenkou vyčiněnou kůží. Někdy byl korpus navíc na několika místech omotám syrovými hovězími šlachami, které po seschnutí pevně stáhly obě poloviny k sobě. O této nástrojařské praxi vypovídají nejen ikonogramy, ale i některé dochované renesanční nástroje (cinky, serpenty).

Nejzranitelnější částí Platerspielu byl strojek. Žádný pramen neposkytuje jednoznačné informace zdali šlo o dvojplátek nebo o jednoplátkový nárazný strojek jako např u dud. Provedení a kvalita strojku výrazně ovlivňovala zvuk Platerspielu, který byl blízký nástrojům současného lidového instrumentáře např. albánského nebo polského. Šlo o zvuk hrubý, mečivý a značně hlasitý, bez možnosti dynamických změn. Tento charakter zvuku byl způsoben tím, že strojek nástroje nebyl držen přímo mezi zuby, ale byl rozechvíván přes vzdušnici.

V 16.stol. se píšťaly s měchuřinou objevovaly již jen jako lidové nástroje potulných muzikantů a medvědářů a používaly se při masopustech či maškarních zábavách v rukou venkovských muzikantů.