Pokud máte zájem o zasílání upozornění na nový článek z GAJDY.cz, vyplňte Váš e-mail a přihlašte se.
Máte zájem přispívat na naše stránky? Chybí zde odkaz na vaše stránky? Neváhejte a
napište nám! Na veškeré dotazy a připomínky Vám rádi odpovíme.
Na tomto CD nosiči zaznívají známé i méně známé písně z národopisného regionu Moravské Kopanice v podání Gajdošů z Kopanic a rodinné hudecké muziky Škubalových. Na nahrávce se také představí jako sóloví zpěváci hosté MUDr. Jiří Holásek a Vít Blaho.
Ryze gajdošské album prezentuje kopaničářské melodie v různých podobách: od nejstarobylejšího způsobu, kdy zpěv doprovází pouze gajdoš, což je známo i z díla Františka Bartoše LID A NÁROD, přes gajdošskou muziku jak ji zaznamenal na Moravských Kopanicích L. Niederle v díle Moravské Slovensko (gajdoš, hudec, kontráš). Dále zaznívají melodie v dvouhlasém gajdování až po úpravy, kdy gajdy přechází během písně z D durové do G durové tóniny. Pro příznivce starobylého tónu gajd je přichystáno třičtvrtě hodiny gajdošské muziky v různém ladění.
Autor: Jiří Gabrhel | Vyšlo: 22.8.2008 | celý článek …
Tentokrát se digitalizaci archivu zaslouženě dostalo na zásadní alba kapely Javory, totiž Zpívání a Zpívání při vínečku. Hanka a Petr se na nich pustili do mapování hudebního odkazu minulých staletí, citlivě, ale také zcela po jejich. Láska kvěci, pracovitost a talent se tu potkaly ve správnou chvíli. Neodmítnuti pravověrnými folkloristy a vděčně posloucháni i k lidové muzice zdánlivě odtažitými mladými posluchači vykonali Ulrychovci pro tuto hudbu opravdu skvělou službu.
Autor: Luboš Štancl | Vyšlo: 5.10.2007 | celý článek …
Cimbálová muzika Friš z Ostravy vydala své v pořadí druhé album s názvem Ej, ani som nemysleu. Jan Rokyta st. napsal na toto CD recenzi, kterou nalezneme také v originálním bukletu CD. Jelikož ta shrnuje všechny podstatné informace o albu, jakož i o současném složení muziky, uveřejňujeme ji také zde:
Vzpomínka prvá: Leoš Janáček a jeho poznámka o "tónovém vzteku hudců"; výrok velmi emotivní - ale už začátek našeho kompaktu vyznívá právě v tomto duchu. Všechno tu srší touhou po rychlosti, instrumentální dovednosti, po virtuosní perfekci rytmů, po barevnosti faktury, všechno je navýsost odpichové a uhánějící do dálek…
Autor: Petr Kuřil | Vyšlo: 9.7.2007 | celý článek …
Ukázka z knihy Pavla Popelky „Cestopády“
„Každý by měl vzít s sebú neco pozitivního. Já sem pre všeckých ukradéu igelit," rozeslal Tonda dva dny před odjezdem esemesku všem účastníkům zájezdu, který pojmenoval Z karpatské Velké Javoriny do komárenské doliny. V týdeníku Dobrý den s kurýrem navíc vysvětlil, že původně plánovaný zájezd do Santiaga de Compostela, abychom se vyzpovídali ze svých hříchů, musíme změnit, protože se urodilo moc medúz. Ale ještě týden předtím vyhrožoval, že nepojede, protože havaroval u svatého Antoníčka. - „Svatý Antoníček má pomáhat a ne ubližovat," napsal jsem mu esemesku a Tonda se uzdravil. To všechno učinil v předstihu; když už ale má být na místě srazu, dostávám od něho následující zprávu:
„Bratre, v žádném prípadě to nestihnu - byt v 11.00 hod. u Kamenné búdy. Dodělávám anketu dobro a zlo."
„Tondo, ty si to zlo."
„Já nemožem byt zlo, ked nestíhám život. Co je potem nefachčenko Kočárek?"
Autor: Pavel Popelka | Vyšlo: 30.1.2007 | celý článek …
Znáte to – jdete si koupit třeba rohlík. Přijdete do obchodu, objednáte si, zaplatíte a jdete zase domů. Nudné, že? Taková normální situace, bezvýznamná, běžná, každodenní, na níž si vlastně ani nevzpomenete. Pak si ale půjde koupit rohlík Pavel Popelka. Z koupě rohlíku se stane dramatická záležitost, cestou potká zástupy zajímavých lidí a navíc si s sebou ještě přivede tlupu spoluobčanů nevšední krevní skupiny, kteří svými nápady notně naruší zásady tzv. „občanského spolunažívání“. Jednoduše řečeno – z koupě rohlíku se stane folklorní festival.
No jo, namítnete (řekne, namítne někdo), ale on Popelka je etnograf, folklorista, sociolog… a to tak nějak patří k tomu, aby viděl víc, než my, to souvisí s jeho řemeslem. Nadto má školy, muzejní praxi a bůhvíco ještě. Je to nakonec jeho povolání! Nebo snad připustíme, že by to mohlo být ještě i v něčem jiném? Proč nás to - třeba při koupi rohlíku – nepotká? Jestli ono to nebude také tak trochu tím, že Pavel Popelka má, na rozdíl od nás, k takovýmto věcem talent!
Autor: Pavel Popelka | Vyšlo: 29.1.2007 | celý článek …
Do roku 2005 tvořili muzikanti nynějšího Prespoľanu kmenovou cimbálovou muziku Vysokoškolského souboru lidových písní a tanců Poľana Brno. Cimbálová muzika, prezentující se až do nedávné minulosti pod jménem Poľana, uvolnila místo nové nastupující generaci souborových muzikantů a přijala svůj nový název. S myšlenkou přejmenování muziky přišel její externí člen a stálý souputník Martin Hrbáč junior. Kombinací názvů Poľany a již neexistujícího Prespolanu z Veselí nad Moravou vznikl stávající PRESPOĽAN – název mimo jiné reflektující fakt, že každý z členů muziky je "přespolní".
Autor: Luboš Štancl | Vyšlo: 17.7.2006 | celý článek …
Folklorista, etnograf, cyklista – takto můžeme výstižně a v krátkosti charakterizovat aktivity autora povídek, které Vám již ve své druhé knize nabízí. Asi jen stěží poznáte, ve které z výše uvedených profesí se Pavel Popelka právě nachází a upřímně řečeno, mám podezření, že to neví a ani vědět nechce on sám. Vše, co se odehrává v jeho přítomnosti nejprve pečlivě zaznamenává v podobě krátkých poznámek, doplňuje je později vlastním komentářem s častým odkazem na podobné situace, které se odehrály již kdysi v minulosti, a to vše přetváří do dějově barvi tých příběhů. Dostáváme se tak s ním do míst, která bychom asi jinak nenavštívili, seznámíme se s postavami a postavičkami, které bychom – k naší škodě – nikdy nepotkali. To platí především o kolektivu – řečeno s Karlem Poláčkem – „hochů, co spolu jezdí“, kde je často až k neuvěření, co všechno ještě může někdo v dnešní době na svých cestách nejen prožít, ale také okolnímu světu nabídnout. Že pak dochází díky velice svéráznému a společensky pravděpodobně ne úplně dokonalému přístupu všech zúčastněných k vypjatým situacím, překvapivým momentům a nečekaným zvratům je logickým vyústěním zdánlivě všedních, obyčejných a nezajímavých momentů. Je to poesie všedního dne v praxi.
Autor: Pavel Popelka | Vyšlo: 27.2.2006 | celý článek …
Lidová
píseň provázela člověka odedávna při všech jeho činnostech. Hudci hráli na svatbách, při práci i na bitevním poli, zpívali si pro potěchu i z žalu... Nové CD cimbálové muziky Soláň "DOBŘE JE S MUZIGÚ..." je putováním s valašskými písněmi tak, jak život Valachů provázely. Začíná písněmi o robotě, pak zazní mužné zbojné, následují křehké i škádlivé milostné a svatební, které vystřídají písně o vojně. Představí se zde nejen stálí sólisté CM Soláň Pavel Ptáček a Michaela Bařinová, ale také hosté Josef Laža, Ludmila Vašková, Marie Majerová, Klára Blažková a Vojta Goláň. Kromě cimbálové muziky hraje i gajdošská či hudecká muzika nebo jen samotný cimbál. Milostnými písněmi - láskou v mnoha podobách vyzpívanou a k životu neodmyslitelně patřící - se celé CD také uzavírá. Název DOBŘE JE S MUZIGÚ .... není jen konstatováním, ale taky přáním - ať je Vám při poslechu naší muzigy dobře....
Autor: Petr Číp | Vyšlo: 7.2.2006 | celý článek …
První disk známé brněnské cimbálové muziky Šmytec pod vedením primáše Marka Trávníčka přináší posluchačům kolekci 14-ti hudebních čísel z různých koutů jižní Moravy a příhraničních oblastí Slovenska.
Muzikanti se na nahrávce představují nejen jako výborní instrumentalisté, ale zároveň (jak bývá dobrým zvykem) jako zpěváci. K tomu je doplňují další sólisté (např. Jana Trávníčková, Eva Bařinová aj.) a také mužský a dívčí sbor z folklorního souboru Zavádka z Čejkovic. CD si lze objednat na adrese Alexandr Lužný, Růženec 10, 644 00 Brno-Soběšice, tel.: 731 437 797 či objednat přes e-mail smytec@smytec.com s následným zasláním dobírkou nebo je k dostání v prodejně U SLONA na Konečného náměstí v Brně (prodejna Jirky Plocka). Cena CD je 250,- Kč.
Autor: Luboš Štancl | Vyšlo: 23.1.2006 | celý článek …
Ukázka z knihy Pavla Popelky „Řečeno písní“ – lidové písně ze Strání
Co z přírody kolem Strání vyniká nejvíce, jsou louky. Vytvořili je před staletími zdejší obyvatelé tím, že vyrubali les, a pak je neustále dotvářeli, ručně kosili, ošetřovali a nedovolili, aby se les na své původní místo vrátil. Ale osamocené duby a plané hrušně v krajině ponechali. Možná pro jejich ztepilost, možná pro jejich útulný stín. A navíc „Pánbu" do jimi vyklučovaných pozemků nasel plno barevného kvítí, až oči přecházejí. Kopretiny, vstavače, střevíčník pantoflíček, všivce, … ani je neumím všechny vyjmenovat, ale lilii zlatohlavou si pamatuji, ta s oblibou roste ve stínu statných dubů. Petrobarevný peršan z těch květin bývá a v minulosti, hned jak dokvetl do barev, se na něj vydávaly desítky kosců, aby jej posekli na spořádané řádky, které pak ženy sušily na voňavé seno.
Autor: Pavel Popelka | Vyšlo: 10.5.2005 | celý článek …