GAJDY.cz - Gajdošský rod Zogatů - Pavel Zogata V.


Přeskočit na navigaci

Gajdošský rod Zogatů - Pavel Zogata V.

Autor: Petr Kuřil | Vyšlo: 30.1.2006 | Rubrika: Gajdošská historie

Pavel ZogataJiž dříve jsme se zmínili o tom, že lidová písnička a s ní spojené muzicírování bylo Pavlu Zogatovi vlastní od raného dětství. Se svým pradědečkem, od kterého převzal do svého repertoáru pravděpodobně přes 200 písní, hrával na vesnici při různých příležitostech už od svých osmi let. Od jeho deseti mu pak byl dlouholetým muzikantským partnerem houslista Pavel Krenželok, se kterým běžně v přirozeném prostředí na vsi hrával až do roku 1938. V době mezi válkami tak na Hrčavě vyrostla výrazná muzikantská osobnost, schopná nejen uchovávat dědictví svých předků, ale také přejímat mnohé nové impulsy ze svého okolí a s tímto základem a za pomoci svého obdivuhodného talentu, intelektu a improvizačních i tvůrčích dovedností pak vytvořit svůj vlastní osobitý styl instrumentální hry i zpěvu, později uznávaný jako reprezentativní hudební projev hrčavské oblasti.

Co bychom mohli považovat za hlavní charakteristické rysy Zogatova uměleckého vyjadřování? Dotkněme se nejdříve jeho nástrojové hry. Zogata, ač používal pouze jednoduché dvojhlasé gajdy, dokázal navodit u posluchače pomocí prostého zdobení melodie pocit poslechu až bohaté polyfonní produkce. Z typických znaků jeho hry bychom zde mohli dále vyjmenovat bohatou invenci v rozmanitém vedení hlasu, používání dvou až tří vysokých střídavých tónů jako melodických ozdob (těmito tóny prokládal melodii), využívání různých doprovodných melodických tónů, průchodných tónů vyplňujících intervalové skoky atd. Samostatnou kapitolou pak bylo gajdošovo svérázné nepravidelné rytmizování nápěvů písní, což bylo mj. úzce provázáno se zvláštní rytmickou strukturou hrčavských ověnžoků.

Herním stylem Pavla Zogaty byl ovlivněn také jeho typický goralský zpěvní přednes. Ten je založen na využití prsního tónu a přirozeného hlasu. Zpěvák tvoří tón v krku, nepomáhá si resonancí, a musí proto křičet. Tímto způsobem pak dosahuje značných výšek (Zogata byl schopen dosáhnout až na tón cis), což přímo souviselo také s  laděním gajd. Tyto základní specifika goralského zpěvu Zogata samozřejmě jako výrazná pěvecká osobnost doplňoval ve svém podání o individuální interpretační rysy, zejména o bohatou ornamentiku ovlivněnou zdobením nápěvu při hře na přední píšťalu gajd, různá glisanda, přírazy, střídavé a průchodné tóny, jimiž obohacoval melodickou i rytmickou strukturu písní.

Hrčavského lidového umělce však jeho současníci znali nejen jako muzikanta a zpěváka reprodukujícího, ale také tvořícího, který se významnou měrou přičinil o rozvoj hudební a písňové tradice ve svém rodném kraji. Zogatova tvůrčí produktivita vycházela z jeho improvizačních schopností jak ve složce hudební, tak textové. Projevovala se v různých úrovních – drobnými i většími úpravami již existujících písní a vytvářením jejich nových variant začínaje a vytvářením nových skladeb konče. Tyto nové písničky samozřejmě vycházely po stránce hudební i textové kompozice z tradičního folklorního materiálu regionu (jsou v nich používány vžité harmonické, rytmické i melodické postupy, v textu pak typická obraznost lidové poetiky), proto by v mnohých konkrétních případech předem nepoučený posluchač pravděpodobně nebyl schopen rozpoznat takovouto novou píseň od písně staré. Vzhledem k tomu, že Pavel Zogata u některých písní své autorství nepotvrdil, je už dnes nemožné tyto skladby jako jeho vlastní identifikovat. O některých jeho bojtkách však od pamětníků a etnografů víme – mezi takové se řadí např. píseň „Dyž sem šel přes hory“ nebo „Na bukovskim poli stoji buk“

Zogatova hra na gajdy i zpěv, tak, jak jsme je zde popsali, žily v období mezi válkami na loukách, v lesích a v dřevěnicích jeho rodiště. Jeho dovednosti v tomto přirozeném prostředí nebyly považovány za veliké umění, nýbrž za záležitost zcela běžnou a samozřejmou. To všechno se však několik let po druhé světové válce mělo změnit..

Začátkem padesátých let objevil Pavla Zogatu pro širší veřejnost Ivo Stolařík (o tom podrobněji v předchozí kapitole) a jeho umění se stalo v následujících desetiletích známým daleko za hranicemi Jablunkovska. Gajdošova hudba se tak přestěhovala z malé obce na severovýchodě České republiky do amfiteátrů a na pódia velkých i menších folklorních festivalů a z gajdoše samotného se stal veřejně vystupující lidový umělec.

Pavel KrenželokJiž dříve jsme hovořili o Zogatových folkloristických začátcích a prvních veřejných vystoupeních, a to v souvislosti s národopisným souborem Hrčava, jehož byl nejvýraznějším členem a jakýmsi pomyslným základním kamenem. Už v době činnosti tohoto souboru a pak i po jeho rozpadu však Zogata vystupoval především sám nebo se svou muzikou, resp. se svými muzikantskými partnery. V padesátých letech hrával především se svým starým druhem, houslistou Pavlem Krenželokem, a na druhé gajdy je už tehdy také občas doprovázel Zogatů syn Vladislav.

V předchozích kapitolách jsme se zmínili o tom, že velkou zásluhu na „zviditelnění“ interpretů hrčavské lidové písně měl kromě Iva Stolaříka také Jaromír Gelnar nebo Zdenka Jelínková. Díky nim také vystupoval Pavel Zogata se svou muzikou na četných festivalech i jiných akcích, kde se pak seznámil se spoustou významných osobností z oblasti folkloru a folklorismu, ať už těch, které se lidovým uměním zabývaly teoreticky, nebo těch, které jej provozovaly v praxi. S mnohými z nich pak buď krátce nebo i dlouhá léta spolupracoval, popřípadě spoluúčinkoval.

Jednou z těchto osobností byl také redaktor Českého rozhlasu, hudebník, upravovatel, skladatel, hudební dramaturg a režisér, autor pořadů a v neposlední řadě poradce souborů Jan Rokyta, se kterým jsme si zavzpomínali mj. na jeho první setkání s proslulým gajdošem: „Pavel Zogata s Krenželokem byli na Hrčavě takový fenomén celoevropského významu, protože vlastně představovali kapelu v obsazení beze změny od 16. století. A to už v době mého mládí byla obrovská kuriozita, aby někde působila sestava skřipek a gajdek, tj. hudec a gajdoš, a to na té Hrčavě bylo.

Já jsem se v Ostravě dostal v roce 1954 do souboru VŠB, který měl v roce 1956 velký koncert - hrálo nás tam osmnáct se dvěma cimbály. No a při tvorbě toho pořadu jsme pořád uvažovali, koho pozveme. Chtěli jsme tam mít také něco, jak se říká, autentického. Nakonec někdo navrhl, že přece tady blízko na Hrčavě je ten Zogata. Takže jsme pozvali Zogatu. Ten přijel a tehdy jsem ho poprvé viděl na vlastní oči. A omráčil mě jednak tím, jak to bylo všechno starobylé a jednak tím, jak jsem poprvé slyšel naprosto bezostyšně z jeviště zpívat nemravné texty a texty eroticky zabarvené, zejména píseň Tancovala Maryjana s Vinckym atd. To mě fascinovalo, neboť ten člověk toto přednášel jako něco, co je úplně normální, a neviděl v tom nic vulgárního. I tak se prostě lidová poetika vyjadřuje, jak jsem na to později přišel. Tož to bylo moje první setkání s Maryjankou, s Vinckym a se Zogatou Pavlem.

Po tomto setkání se pak ovšem cesty Jana Rokyty a Pavla Zogaty protly při různých příležitostech ještě mnohokrát, a to jak skrz Rokytovu redaktorskou a hudebně režisérskou práci, tak skrz práci organizační nebo formou prostého spoluúčinkování v různých pořadech. „Pokud jde o účast Pavla Zogaty na festivalech, tak zpravidla jej tam zval Jarek Gelnar, který řadu těch pořadů tvořil. Ve Strážnici Zogata vystupoval zcela určitě v pořadu Hudba pravdy (dle názvu fejetonu L. Janáčka), který dělal Gelnar na Bludníku. Tam jsme hráli i my, cimbálová muzika Technik. Zogatové tam určitě byli, protože šlo o Lašsko a Slezsko, což byly Jarkovy milované regiony, zejm. Těšínské Slezsko. A tam tehdy Zogatové opět zazářili tou svou originalitou, protože to, co přinesli, nemohl přinést nikdo jiný. Ta starobylost a ty písně, které dýchaly svým vznikem mnohem dále než do baroka, písně často v lydickém tvaru, se zvýšeným čtvrtým stupněm, což už se dnes tak nenosí.

Mnohokrát jsem Zogatu viděl také v Rožnově. Pavel vždycky, ať se mu vedlo nebo nevedlo – někdy mu přeskočil hlas, někdy mu kvikaly a vrzaly dudy – sklidil bouřlivý aplaus, protože lidé věděli, že teď to před nimi Pavel tvoří, teď ta muzika vzniká a až to skončí, tak si to zas odnese. Tady musím připomenout slova Ludvíka Vaculíka, který říká, že každé folklorní vystoupení je takový příjezd stavitelů, kteří před lidmi postaví z písniček chrám, a když skončí, tak ten chrám zase rozmontují a odvezou si jej s sebou. Nenechají ho tam a lidé musí počkat, až jim ho zase příště přivezou. Tak to byl také Zogata. Vozil s sebou ten chrám, který vždycky zbořil a odvezl si jej zpět, ale stavební materiál měl neustále v srdci.

Významnou osobností, která byla velice úzce spjata s Pavlem Zogatou zejm. v šedesátých a sedmdesátých letech, byl také folklorista, sběratel, hudebník, upravovatel a zpěvák Václav Stuchlý, který ve zmiňovaném období jako houslista nahradil v hrčavské gajdošské muzice zesnulého Pavla Krenželoka (v této spolupráci opět sehrál svou roli J. Gelnar), začal tedy v této muzice působit jako skřipek. Kromě toho však měl pro tuto hudbu také předpoklady pěvecké, protože dokázal zpívat ve vysokých polohách a stylově při tom využívat krčního rejstříku. Je však samozřejmé, že na Stuchlého instrumentálním i hlasovém projevu byla znát v porovnání s Krenželokem určitá větší civilizovanost a kultivovanost. Můžeme tedy říci, že hudebně byl pro tuto muziku Stuchlý velkým přínosem, i když z jeho strany už nešlo o autentický folklor, ale o folklorismus.

MP3 ukázky:

  • Ověnžok a kulanego - písně z Hrčavy (ukázka použita v článku), hrají: Pavel Zogata (gajdy), Jiří Zogata (housle), zpívají: Václav Stuchlý, Jaromír Gelnar, sestry Žabkovy. Velikost souboru: 5,3 MB
  • Jel synek orači - hrají: Pavel Zogata (gajdy), Jiří Zogata (housle), zpívají: Pavel Zogata, sestry Žabkovy. Velikost souboru: 2,1 MB
  • Pásmo písní z Hrčavy - hraje: Pavel Zogata (gajdy), Pavel Krenželok (housle), zpěv: Pavel Zogata, Jaromír Gelnar. Velikost souboru: 10,5 MB

Export článku:

Reklama:

Komentáře k článku:

Dosud nebyly přidány žádné komentáře k článku.

Přidat komentář:


Zasílat upozornění na nové komentáře k článku:

Kolik je dvakrát tři?:

Pár poznámek k psaní:

  • Pište prosím slušně a k věci.
  • Používejte háčky a čárky (pokud můžete).
  • Nový odstavec vytvoříte stisknutím tlačítka Enter.
  • Pokud reagujete na jiný komentář, uveďte na začátku jméno, na jehož komentář reagujete, např. pro Jirku:.
  • Nepoužívejte HTML značky. Pokud je použijete, nebudou akceptovány.
  • Odkazy se automaticky vytvoří z každé adresy začínající na http://.
  • Jméno, Váš e-mail a text komentáře je nutné vyplnit.

Další články v rubrice:


Přeskočit hlavní navigaci
Menu


Hledej na GAJDY.cz

Doporučujeme

Pavel Číp a synové - Výroba a opravy hudebních nástrojů

Odjinud

České lidové písně
Folklornet.com


E-mail servis

Pokud máte zájem o zasílání upozornění na nový článek z GAJDY.cz, vyplňte Váš e-mail a přihlašte se.

Doporučte nás!

Hledáme redaktory

Máte zájem přispívat na naše stránky? Chybí zde odkaz na vaše stránky? Neváhejte a napište nám! Na veškeré dotazy a připomínky Vám rádi odpovíme.


Šíření obsahu tohoto serveru nebo jeho části je bez souhlasu redakce zakázáno.
© 2002-2018 gajdy.cz - všechna práva vyhrazena. Kontakt: info@gajdy.cz
GAJDY.cz jsou provozovány občanským sdružením Gajdošské sdružení Pálava.
Naše stránky navštívilo již čtenářů. Tyto stránky jsou hostovány na serverech společnosti CESKYHOSTING.cz
Textová verze  | Grafická verze | RSS články | RSS aktuality