GAJDY.cz - Gajdošský rod Zogatů - Pavel Zogata III.


Přeskočit na navigaci

Gajdošský rod Zogatů - Pavel Zogata III.

Autor: Petr Kuřil | Vyšlo: 15.9.2005 | Rubrika: Gajdošská historie

Pavel Zogata se narodil 23. ledna roku 1907 v polské Javořince. Pocházel z poměrně početné rodiny. Měl pět sourozenců, z toho dva bratry a tři sestry. Již v předškolním věku chodíval navštěvovat svého pradědečka Jiřího Malyjurka a obdivoval jeho hru na gajdy a už tehdy v něm začala klíčit láska k lidovým písním. A protože měl výbornou paměť, spoustu jich od „pradžadka“ pochytil. Krásnou pasáž o tom napsal ve své knize „Dědictví zmizelých píšťal“ Jindřich Zogata: „Pavel utíkal k jizbečce pod lipkou co mu nohy stačily. Tačik (myslí se J. Malyjurek) umí zpívat. Nejraději by se k němu nastěhoval. Tačika nemusí prosit, aby zpíval, zpívá víc než mluví. Jednu bojtku hezčí než druhou. Stovky bojtek. Pavel jich už polovinu zná. Kdyby Tačik jenom zpíval a nikdy nepromluvil, to by bylo něco! Jenomže Pavla k sobě do jizbečky nevezme… Na klínku ve stěně visí gajdy. Pavel z nich nespustí oči. Slyší je hrát. Tačik si je možná dá na rameno, začne gajdovat. To by už mohl do jizbečky. Tačik, když gajduje, cítí se silnější, než když jenom zpívá. Nedá se nikomu… Slyší tačika. Zpěv neporoučí, mluví rovnou do duše. Zblízka a blízko. Tačik nemusí Pavlovi nic říkat. Všemu, co zpívá, chlapec rozumí.“ (pozn. Zogata, J.: Dědictví zmizelých píšťal. Ostrava 1996, s.27-28.)

Pavlovo bezstarostné a mládí mělo však brzy skončit. V listopadu roku 1913 mu pradědeček zemřel. Gajdy po něm převzal „Klimasek“, který na ně pak ještě nějakou dobu hrával s Pavlem Krenželokem a s muzikanty z Čierneho (když ve dvacátých letech „Klimasek“ zemřel, k nástroji se dostal opět Pavel Zogata). Další rány osudu následovaly zanedlouho. Těsně před vypuknutím první světové války odjel Pavlův otec Jiří podruhé do Ameriky. Tentokrát se už ale nevrátil. Nešťastně zahynul při nehodě na šachtě, o čemž se rodina dověděla až s velkým zpožděním od lidí, kteří se zpoza moře během války vrátili. Aby toho však nebylo dost, v roce 1916 vypukla v Javořince epidemie černých neštovic. Té podlehl Pavlův bratr Jan, sestra Hana, dědeček Ondřej a matka Hedvika a ze zbylých dětí se tak stali sirotci. Pavlovi v té době bylo devět let a jeho mladší sestře Jadwize dokonce jen čtyři. O rodinu se tak musela postarat jejich starší sestra, které „už“ bylo čtrnáct, a šestnáctiletý nejstarší bratr Jiří.

Sirotkům tak nezbývalo nic jiného než prodat, co zbylo v hospodářství, a odejít za obživou do služby. Bydleli v chalupě po rodičích, chodili pást krávy a ovce, pracovat na pole a do lesa, Jiří také handloval s koňmi. Pavel sloužil také na Hrčavě, v hospodě „U Sikory“ (majitel byl příbuzný rodiny). Dostal povoz a koně a dovážel do hospody proviant z Jablunkova a z Čadce. V té době se už také naučil hrát na gajdy a začal gajdovat na svatbách a zábavách. Také o tom s námi hovořil Vladislav Zogata: „Otec začal hrát sám od sebe, z jakési vnitřní potřeby. Nikdo jej k tomu nenutil ani nijak nenabádal. Ještě jako malý slýchával hrát Juru Malyjurka a po něm „Klimaska“, a tak se mu to zalíbilo, že se do toho sám pustil. Byl tedy vlastně samouk. Kromě gajd se pak ještě zvládl naučit hrát i na housle. To zase pochytil od svého spoluhráče Krenželoka.“ Některé ze vzpomínek Pavla Zogaty na tuto etapu života vnesl do své autobiografické povídky „Dvory“ jeho syn Jindřich. „Jednou mi otec vyprávěl: Chomout tlačí člověka a dřina by utahala i koně. Co jsem měl dělat? Dětská přání z pohádek mne minula, než jsem je poznal. Nechtěl jsem růst přihnutý k zemi. A měl jsem štěstí. Uměl jsem zpívat. Brzy jsem se naučil gajdovat. Sahal jsem lidem po pás, když jsem byl na službě u gazdy, co měl hospodu. Při každé muzice jsem stál u gajdoše a díval se mu na prsty, jak hraje.

Za války, kdy Pavel Zogata osiřel, také přišel čas zahájit povinnou školní docházku. Během osmi let, kdy měl navštěvovat malotřídku v Javořince, se však kvůli časově náročné práci ve službě objevil ve škole jen několikrát za zimu. Od roku 1922 do roku 1925 pak dělal ovčáka na javořinské salaši „Šlivkule“. „Pásl jsem na službě ovce. Jezdil s koňmi. Ve dvaceti jsem věděl o životě tolik, co někdo neví za celý život. A byl jsem mladý, zdravý a silný. Nestačila mi robota.

Roku 1928 Pavel narukoval na základní vojenskou službu v Bílsku. Tehdy se sloužilo dva roky. Hned po návratu z vojny se v Javořince oženil s Marií Malyjurkovou (nebyla příbuzná s Jiřím Malyjurkem, jde pouze o shodu příjmení) a usídlili se ve vesnici v místě, odkud pocházel. Zde si vystavěli chalupu a zřídili hospodářství.

V té době už byl v celém okolí, stejně jako kdysi jeho praděd, uznávaným a váženým muzikantem s repertoárem obsahujícím na 300 písní.

Export článku:

Reklama:

Komentáře k článku:

Dosud nebyly přidány žádné komentáře k článku.

Přidat komentář:


Zasílat upozornění na nové komentáře k článku:

Kolik je dvakrát tři?:

Pár poznámek k psaní:

  • Pište prosím slušně a k věci.
  • Používejte háčky a čárky (pokud můžete).
  • Nový odstavec vytvoříte stisknutím tlačítka Enter.
  • Pokud reagujete na jiný komentář, uveďte na začátku jméno, na jehož komentář reagujete, např. pro Jirku:.
  • Nepoužívejte HTML značky. Pokud je použijete, nebudou akceptovány.
  • Odkazy se automaticky vytvoří z každé adresy začínající na http://.
  • Jméno, Váš e-mail a text komentáře je nutné vyplnit.

Další články v rubrice:


Přeskočit hlavní navigaci
Menu


Hledej na GAJDY.cz

Doporučujeme

Pavel Číp a synové - Výroba a opravy hudebních nástrojů

Odjinud

České lidové písně
Folklornet.com


E-mail servis

Pokud máte zájem o zasílání upozornění na nový článek z GAJDY.cz, vyplňte Váš e-mail a přihlašte se.

Doporučte nás!

Hledáme redaktory

Máte zájem přispívat na naše stránky? Chybí zde odkaz na vaše stránky? Neváhejte a napište nám! Na veškeré dotazy a připomínky Vám rádi odpovíme.


Šíření obsahu tohoto serveru nebo jeho části je bez souhlasu redakce zakázáno.
© 2002-2018 gajdy.cz - všechna práva vyhrazena. Kontakt: info@gajdy.cz
GAJDY.cz jsou provozovány občanským sdružením Gajdošské sdružení Pálava.
Naše stránky navštívilo již čtenářů. Tyto stránky jsou hostovány na serverech společnosti CESKYHOSTING.cz
Textová verze  | Grafická verze | RSS články | RSS aktuality