GAJDY.cz - Gajdy na Moravě a jejich všudypřítomnost v životě minulých generací


Přeskočit na navigaci

Gajdy na Moravě a jejich všudypřítomnost v životě minulých generací

Autor: Petr Číp | Vyšlo: 18.3.2004 | Rubrika: Gajdy a dudy

O starobylém původu dud na území Čech a Moravy není sebemenších pochyb. To je poměrně známý fakt. Už méně je však známá jejich přímá či nepřímá souvislost s nejrůznějšími oblastmi lidského konání. Pro důkazy nemusíme chodit daleko. Stačí zalistovat např. telefonním seznamem a zjistíme, kolik jenom příjmení tento lidový nástroj ovlivnil.Gajdoš, Gajda, Gajdůšek, Gajdek atd. to jsou všechno dřívější označení pro muzikanty ovládající tento nástroj. A co teprve ve výtvarném umění. Tam se setkáváme s dudákem a dudami na drobných kresbách v iluminovaných kancionálech, na obrazech slavných malířů, na freskách domů na plastikách i kachlích zámeckých krbů, ale taky v lidových betlémech a podobně. Pozadu ovšem nezůstávají ani stopy v oblasti hudební. A zde jsou hned dvojí. Písňová tvorba zohledňující tónový rozsah tehdejších nástrojů a vedle toho konkrétní zmínka v textu o gajdách či gajdoších. Je velmi zajímavé sledovat gajdošské stopy od nejstarších dochovaných písňových záznamů až po zpěvníky nedávné.

Není jistě bez zajímavosti zjištění, že již někdy od poloviny 17.stol. a téměř až do poloviny století 19., musel skoro každý lepší muzikant, Sgrafita z renesančního domu U rytířů, Mikulov pokud nebyl přímo v zámeckých službách, vypomáhat při serenádách, nokturnech, kasacích zastaveníčkách a podobně, nebo alespoň účinkovat při figurálních mších na kostelních kůrech. Tím spíš nenechával svůj nástroj zahálet při venkovských slavnostech a tancovačkách. Do jaké míry se při všech těchto příležitostech uplatňovaly gajdy přesně nevíme, ale dochovaný písňový materiál o uplatnění dud svědčí. Do 18.stol. převládaly v dobových lidových písních i v instrumentální hudbě staré církevní tóniny, později se pak u dud prosadila osmitónová durová řada s basovou prodlevou bordunu na 1.melodickém stupni, která se používá prakticky dodnes. Stopa po gajdách v písňové tvorbě se tak stává zřetelnější. Zcela zřejmá je např. v písních ze zatím bohužel nevydané sbírky lidových písní z Valašské Bystřice od sběratele Hynka Bíma. Jak by taky ne, když gajdošská tradice v tomto zapadlém kousku Valašska skončila relativně teprve nedávno. Kolem roku 1920 zemřel totiž na Santově poslední, tehdy asi stoletý gajdoš Josef Jurajda. Je samozřejmé, že gajdy ovlivnily tvorbu písní i dalších regionů a ve zpěvnících najdeme příkladů nepočítaně. A jsou to písničky milostné i škádlivé, svatební i smutné, o vojně, o zbojnících, písně poutní i vánoční. Najdeme tam i takové, které si berou na mušku samotné interprety.

Např.:
Gajdoš, milý gajdoš, nedál bych ťa za groš, dyby byla svatba, nedál bych ťa za dva.
Hudci a gajdoši dobří řemesníci, nigde jich nenajdeš enom při světnici.

Na závěr si zde dovolím ocitovat jednu gajdošskou, která skutečně stojí za zmínku:

Gajdovál gajdoš, gajdoval za groš, a to dycky diny, diny, od dědiny do dědiny.
Gajdovál gajdoš, gajdoval za groš

Gajdovál, gajdoš, gajdovál za groš, a to dycky na gajdičky z tej malej šutej kozičky.
Gajdovál gajdoš, dvá hudci za groš.

A to byl šutkár, na robotě hrál, a to pěkně pomalučky, iďa na zámek brunovský,
Daj Pánbú nebe, hudcom aj těbe.

Tato písnička má obzvlášť velkou vypovídací hodnotu. Předně je tu jistý popis nástroje, na který gajdoš hrál - gajdičky z malé šuté kozičky. Šutá koza znamená v lidovém nářečí koza bez rohů. Byly to tedy malé gajdy (protože i kozička byla malá) bez kozlí hlavičky, lidově zvané šutky a od toho taky označení muzikanta šutkár. Dál tu máme zmínku o robotě, ze které se gajdoš vrací. To nebylo tehdy nic neobvyklého. Vrchnost totiž obratně využívala záliby venkovanů v hudbě tím, že např. o žních hrál na konci lánu gajdoš s houslistou a kdo první pokosil svůj díl, mohl si při nich zatančit nebo zazpívat. Jakmile dožal poslední, přešlo se na druhý konec lánu a honička mohla začít nanovo. I ta zmínka o zámku má svůj význam. Snad si tam šel pro svůj plat, snad šel hrát panstvu ke stolu nebo se šel zúčastnit gajdošského klání, které občas moravská vrchnost pořádala. Prostě vypovídací hodnota lidových písniček je mnohdy obdivuhodná. Chce to jen vnímavého posluchače.

Export článku:

Reklama:

Komentáře k článku:

Dosud nebyly přidány žádné komentáře k článku.

Přidat komentář:


Zasílat upozornění na nové komentáře k článku:

Kolik je dvakrát tři?:

Pár poznámek k psaní:

  • Pište prosím slušně a k věci.
  • Používejte háčky a čárky (pokud můžete).
  • Nový odstavec vytvoříte stisknutím tlačítka Enter.
  • Pokud reagujete na jiný komentář, uveďte na začátku jméno, na jehož komentář reagujete, např. pro Jirku:.
  • Nepoužívejte HTML značky. Pokud je použijete, nebudou akceptovány.
  • Odkazy se automaticky vytvoří z každé adresy začínající na http://.
  • Jméno, Váš e-mail a text komentáře je nutné vyplnit.

Další články v rubrice:


Přeskočit hlavní navigaci
Menu


Hledej na GAJDY.cz

Doporučujeme

Pavel Číp a synové - Výroba a opravy hudebních nástrojů

Odjinud

České lidové písně
Folklornet.com


E-mail servis

Pokud máte zájem o zasílání upozornění na nový článek z GAJDY.cz, vyplňte Váš e-mail a přihlašte se.

Doporučte nás!

Hledáme redaktory

Máte zájem přispívat na naše stránky? Chybí zde odkaz na vaše stránky? Neváhejte a napište nám! Na veškeré dotazy a připomínky Vám rádi odpovíme.


Šíření obsahu tohoto serveru nebo jeho části je bez souhlasu redakce zakázáno.
© 2002-2018 gajdy.cz - všechna práva vyhrazena. Kontakt: info@gajdy.cz
GAJDY.cz jsou provozovány občanským sdružením Gajdošské sdružení Pálava.
Naše stránky navštívilo již čtenářů. Tyto stránky jsou hostovány na serverech společnosti CESKYHOSTING.cz
Textová verze  | Grafická verze | RSS články | RSS aktuality