Autor: Petr Číp | Vyšlo: 28.9.2002 | Rubrika: Hudební nástroje
Jestliže před 15. stol. existovala hudba převážně vokální a hudebníci na nástroje pouze doprovázeli zpěv, po tomto období nabývala instrumentální hra stále většího významu. Existují doklady o stále vzrůstajícím zájmu o barvu, kontrast a souzvuk různých timbrů. Tato nová záliba měla dalekosáhlý vliv na stavbu hudebních nástrojů, jejichž rozmanitost dosáhla svého vrcholu na konci 16. století.
Toto veliké nástrojové bohatství je zachyceno nejen na mnohých uměleckých dílech, ale především v několika teoretických a odborných dobových dílech z nichž nejdůležitější je "Syntagma musicum" od Michaela Praetoria vydané r. 1620 v Lipsku. Je pozoruhodné, že oproti dobám před 16. Stol, kdy měly převahu nástroje strunné, století 16. se vyznačovalo nepřeberným množstvím nástrojů dechových, z nichž většinu tvoří nástroje dřevěné, a to jak nástroje hranové (flétny, rohy), tak nástroje strojkové.
Ve skupině nástrojů
strojkových pak zaujímaly zvláštní místo nástroje vzdušnicové, u nichž se strojek při hře nedržel
přímo v ústech, ale byl rozezvučován foukáním přes štěrbinu dřevěné vzdušnice. Doba Renesance neznala dynamiku v našem
slova smyslu a proto jí nevadilo, že tyto nástroje měly omezené dynamické možnosti a ostrý, tvrdý tón. Nejhlasitějším zástupcem
této skupiny je tzv. "vzdušnicová šalmaj", známější pod německým označením "Rauschpfeife".
Jedná se o relativně širokou kuželově vrtanou píšťalu umožňující přefuk přes oktávu. Šalmaje měly osm hmatových otvorů a nástroje nižších poloh byly opatřeny mosaznou klapkou pro malíček nižší ruky. Klapka bývala kryta fontanelou. Rozsah nástrojů byl 1 1/2 oktávy částečně chromaticky při použití křížových hmatů. Rauschpfeife se vyráběly v různých polohách (sopranino - bas) o čemž svědčí dochované exempláře např. v berlínském nebo pražském muzeu.
Velice frekventovaným vzdušnicovým nástrojem v období renesance byl "křivý roh" nebo-li krumhorn - nástroj úzkého, válcového vrtání s typicky zkřiveným, do půlkruhu ohnutým korpusem. Krumhorny se rovněž, jak bylo v té době obvyklé, vyráběly v celých rodinách tzn. od sopránové polohy až po nástroje velkobasové. Jelikož nástroje s válcovým vrtáním neumožňují přefuk do oktávy a jejich rozsah je omezen na počet hmatových otvorů, bývaly krumhorny osazeny jednou či dvěma mosaznými klapkami. Tyto nástroje vydávaly nepříliš silný, bzučivý tón a zřejmě proto ve většině evropských zemích zmizely v době baroka. Snad nejznámějším ikonografickým dokladem existence krumhornů a vzdušnicových šalmají je rytina H. Burgmaira znázorňující triumfální průvod císaře Maxmiliána I. z roku 1518.
Michael Praetorius popisuje ještě jeden vzdušnicový nástroj: Kornamusu - rovný, cylindricky vrtaný nástroj, zvukem podobný
krumhornům, ale s jemnějším, komornějším tónem. Ozvučník kornamusy je totiž krytý - zvuk vychází z malých otvorů po stranách
korpusu nástroje. Kornamusy většinou nebývaly vybaveny klapkami a jejich rozsah byl tedy omezen na devět tónů. Bohužel se žádný tento
nástroj nedochoval a obecně o něm existuje málo dobových dokladů.
Dobrý den,
prosím Vás velmi sháním právě šalmaj, jestli
někdo víte kde by se dala koupit nebo objednat budu
Vám nesmírně vděčný
Uvedená fota nástrojů jsou z dílny Pavla Čípa, bližší informace najdete na adrese http://www.histnastroje.gajdy.cz
Já mám šalmaj renesančního typu, výrobce Moeck. Původní cena cca 12.000 Kč, prodal bych ji za cca 9.000 Kč. Jiří žůrek, 603 77 45 96
Pár poznámek k psaní:
Pokud máte zájem o zasílání upozornění na nový článek z GAJDY.cz, vyplňte Váš e-mail a přihlašte se.
Máte zájem přispívat na naše stránky? Chybí zde odkaz na vaše stránky? Neváhejte a
napište nám! Na veškeré dotazy a připomínky Vám rádi odpovíme.